
004 ankara 2. 3. 2007
Probuzení do slunečného dne bylo pro mě příjemným překvapením, po dvou chladných a deštivých dnech jsem to ocenil. Ráno před kolejí bylo poklidné. Můžete se podívat na jedno zátiší velmi prastarého domku pár metrů od koleje. Cesta do školy byla zajímavá, je lepší si sednout do zadní části, nemusíte pak přeposílat lidem desítky drobáků oběma směry. Také jsme jeli jinou cestou než obvykle, možná jsme se vyhnuli zácpě? Kdo ví?
Ve škole se čekalo. V grafickém oddělení nás poslali do třídy, která se nachází na opačné straně campusu v malířském a sochařském oddělení. Tam jsme se zeptali kde je ta třída. Pomohla nám jedna studentka, která nám ukázala směr a po chvíli váhání nás tam dovedla – ovšem cesta byla velmi podobná té na které jsme již šli. Co čert nechtěl byli jsme zase na začátku. Tam se začalo řešit, jestli tu vůbec profesor je, a zda je rozvrh. Na předmět čekalo ještě 5 lidi. Téměř měsíc od začátku semestru a ještě neměli vyjasněný rozvrh. Co mě to jenom připomíná? Vyučující se dostavila a zadala první téma hrstce studentů.
Celkem veliká je studentská jídelna, která je vybavená lépe než jsme čekal. Ovšem 10 biliárových stolů mi ovšem přijde jako hodně drsný úlet.
Cestou na kolej jsme potkali Chorvatku. Studuje tu už několik let literaturu, nicméně bylo velmi příjemné slyšet něco, co je češtině podobné)
Večeři jsme si šli udělat do restaurace nedaleko od koleje v chudinské čtvrti. Narazili jsme na perfktní obsluhu... Učíme se turecky, produktivněji než na hodinách gramatiky.




















