107 czech republic 13. 6. 2007

Uvedu opět větu, kterou jsem v průběhu 4 měsíců citoval nejednou. „To by nebylo Turecko, kdyby se něco neposralo.“ Stalo se to při na samotném letišti v Istanbulu, kdy jsme za zavazadlo a jeho nadváhu museli platit 270 Euro. Bylo to na nás trochu moc. To mohl s námi rovnou letět Salih, který nás doprovodil na letiště. Bylo to od něj moc hezké, i když na náladě nám po tom překvapení nepřidalo. Byl to výmysl jedné blonďaté Turky, která byla tak nepříjemná, jako amputace končetiny. Ukecat se nevyspalá Turka prostě nedala.

Už se dojmy z Turecka začaly zlepšovat, alespoň co se posledního cestovního týdne týče.

Sečteno podtrženo, Turecko má neskutečné bohatství, ovšem k jeho nalezení budou muset ujít Turci ještě velkou vzdálenost. Teď jim nejvíce leží v hlavě vyhrocená situace s etniky. Kurdové jim dělají problémy, jenže je to trochu nafouknutá kampaň, která slouží pouze k udržení strachu mezi lidmi. Je to podobný přístup jako v Americe.

Turecko je jedna velká kopie, snaží se kopírovat co mohou, ať už jde o grafiku či jiné odvětví. Jsou bez fantazie a bez nápadu. Nemají vztah k ničemu cizímu. K jejich historii se staví pouze z pohledu turistického. Ruiny jim přináší pouze turisty. Nemají jedinou vysokou školu, která by se zaobírala archeologii či rekonstrukcí Řeckých a Římských měst. Všechno dělají odborníci ze světa, pokud si ovšem seženou potřebné granty. Zaplať pánbůh, že část Pergamonu odvezli Němci do Berlína. Beztak jim to dal Sultán – prý pro něj neměly kameny žádnou hodnotu. Takhle se to táhne už staletí.

Byla to neuvěřitelná zkušenost.

Večer v Čechách proběhl vesele. Byl jsem vhozen do trutnovského bazénu.

Obrázky už dokumentují pouze Čechy.